Už kdysi jsem narazil na úžasnou galerii snímků z Ruska z období kolem roku 1910. Co je na ní výjimečné je to, že byla nasnímána speciální technikou barevných filtrů (barevný snímek je komponován ze tří černobílých) a umožnila tehdy vytvořit barevnou fotografii. Tak staré fotečky v barvě jsou opravdovým zážitkem a ilustrují historii zase jinak a líp...

Při našich toulkách noční Kroměříží jsme nedávno narazili na jeden zajímavý vůz. Ačkoli se jedná o klasickou Škodu 120/130 bílé barvy, majitel se pokusil jednoznačně identifikovat s Toyotou a zdůraznit tuto pohnutku ještě trojitou šipkou. Tento čin je sice vzhledem k renomé a propagaci japonské značky chvályhodný, ale tak jako bych nelepil znak Ferrari na MR2 nebo Celicu, stejně tak je tato forma "kočkopes" dosti nešťastná. Každopádně nás tahle Škodo-Toyota pobavila. Za dokumentaci foťákem děkuju blofbovi.

Znovu psát napsané už nebudu, jen shrnu - jakožto dovolenkový plán pro letošní červenec jsme zvolili festival Colours of Ostrava. Ve hře bylo i zářijové Chorvatsko či Pohoda na Slovensku, ale vyvrbilo se to všechno samovolně a jelo se místo toho do Ostravy.

Pokud bych měl akci hodnotit, musím nejprve napsat, že jsem byl na festivalu takového rozměru vlastně poprvé. Nepočítám Semtex culture, což byla myslím akce daleko menší. Při prvním pohledu na line-up (ještě někdy v dubnu či květnu) jsem si uvědomil, že nic tak zásadního mě z něj netáhne. Ovšem to je obvyklá šalba plakátu, kde je největším písmem ta známější interpretka (v tomto případě Sinead O'Connor) a pak ostatní (většinou neznámí). Logicky jsem si pak vyvodil předběžný závěr, že to není to moje kafe a hotovo. Jenže asi jde právě o ty účinkující uvedené menším písmem, které zároveň ani neznám, ale to neznamená, že mě pak na místě nemusejí zaujmout. "Happy Mondays" mi něco říkalo, ale nevěděl jsem konkrétně - spíš jsem si vybavil rock'n'rollovou struhárnu a řvaní do mikrofonu... (samozřejmě jsem si nevzpomněl na skvělý film 24 hour party people, který jsem kdysi viděl a který se týkal mj. Happy Mondays). První plán byl tedy jasný - zkusit si vybrat z množství interpretů, nasát atmosféru a pokusit se to užít. A to se povedlo...

Ještě ve čtvrtek jsme stihli večerní program na hlavní ČS stage. Vystoupení indického perkusionisty a dalších tří hudebníků na vlně jazzu se velice povedlo. Hned po nich to byli horkokrevní Balkánci z Německa (?) alias Disko Partizani. Tohle bylo docela veselé, takové ejchuchu... Pak už jen dýmka míru v čajovně a příprava na další den.

V pátek jsme stihli docela dost. Diskuzi s Jaroslavem Duškem v domě Librex (původně jsem ani nevěděl, že na Colours bude účinkovat). Jeho improvizovaná zpívaná hra Barevná ostrá káva (tedy Barevná Ostrava) pro nás byla spíše utrpením, protože divadelní prostor byl přecpán a nic jsme neviděli (což je u divadla dost chyba). Mám aspoň představu, jak jeho hry vypadají v reálu a snad si užijeme jindy.

Workshop jsem viděl poprvé a musím smeknout. Výborně vymyšlená koncepce, kdy třicet lidí zkouší např. flamenco s instruktorem na pódiu a zbytek pozoruje, jak jim to jde/nejde. Ve finále to baví všechny a ještě si při tom stihnete prohlédnout pohledné slečny...

Hlavním zážitkem festivalu bylo asi vystoupení Happy Mondays. Poprvé v ČR a po nějakých 15 letech pauzy. Byla vidět jistá profesionalita a smysl pro show. Popisovat to v textu je šílenství, takže snad jen až příště bude koncert, určo zajdu.

Zmínil bych také polské Karimski Club. Vystoupení s africkým zpěvákem a bongistou mělo grády a v přeplněném stanu byla mega atmoška! Poslední den - v sobotu - před odjezdem jsme stihli už jen divadlo Skutr s hrou Mistr a žák. V tropickém odpoledni po náležité premedikaci, se Sluncem nad hlavou a pofukujícím větrem to byla velká fascinace. Opět nutno vidět. Rozsekávající!

A to už byl vlastně konec. Mezi jednotlivými vystoupeními jsme samozřejmě korzovali, dostali jsme se i trochu do města (hlavně cestou z koleje a na kolej, kde jsme bydleli). Každý den pořádná bašta v restauraci U Dvořáčků. Pár fotek z S5 ISka jsem nahodil do galerky, tak můžete mrknout.

Na rok Colours of Ostrava pravděpodobně zase, protože se moc líbilo!

Zde byl původně příspěvek, jehož obsah záhadně zmizel (sám nevím jak???) Tak asi to tu nemělo být no... :-/

Louis de Broglie, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, přišel s myšlenkou, že částice je provázena informační vlnou, která se šíří nadsvětelnou rychlostí. Takovou vlnu nikdo neumí měřit a kvantová mechanika musela použít druhou mocninu Brogliovy funkce, čímž dostala statistické výsledky, ale vlastní informaci „číst" neumí.

Pokud se částice ocitne v omezeném prostoru, chová se jinak, rezonuje s tímto prostorem a informační vlna se na tento prostor „naladí". Rychlost vlny je tím větší, čím menší je rychlost doprovázené částice. Pokud se částice zdrží v omezeném prostoru déle, může se pohltit nebo uvolnit velké množství energie. Protože v běžné praxi tyto jevy nepozorujeme, je možné, že se vzájemně kompenzují.

Jakýkoliv pokus s rezonátorem však může být nebezpečný, to vím z vlastní zkušenosti. Musí jít o pokus kvalifikovaný, myslím tím, že víte, jak vyrobit funkční rezonátor. Částice se v hmotě nepohybují jen tak, váží se do struktur, do atomů, molekul či do krystalových mříží. Co se stane, když na částici působí energie rezonančního stavu? Odpověď je jednoduchá. Částice ve slabé vazbě, například v makromolekule živé hmoty, se může posunout a zaujmout jinou, stabilnější polohu, zkrátka naváže se na nevhodném místě. Jde o jemné jevy, tak jemné, že je biochemie nepozná, ale vy ano, projeví se jako choroba.

Důkaz lze získat i jinak. Lidé jsou schopni emitovat informační energii rukama a změní chuť nápoje. Raději to nedělejte, aspoň ne soustavně, kvalifikovaná změna chuti nápoje je poněkud náročnější úloha a nelze ji udělat rukama.